Zdění a průchody
Materiál
Jádro můžete samozřejmě udělat i ze sádrokartonu. My jsme se rozhodli po porobeton, takže se budu věnovat této variantě. Statik nám povolil maximální šířku tvárnice 7,5cm a v koupelně jsme kvůi vedení vody, odpadu a elektřiny obezdili panelovou zeď příčkovkami 5cm.
Před rekonstrukcí jsem se snažil na internetu najít informace o různých typech porobetonu. Nakonec jsem se rozhodl pro porobeton Ytong firmy Xella. Tento výrobek je tak známý, že se stal synonymem pro zdění z porobetonu. Výhoda oproti jiným značkám je veliká přesnost, kterou oceníte až při zdění. Jako bonus je ještě bílá barva, protože zatímco většina porobetonových tvárnic se dělá z elektrárenského popílku, na Ytong se prý používá říční písek. Oba dva materiáy jsou zdravotně nezávadné, akorát elektrárenský popílek vykazuje mírnou ale neškodnou dávku radiokativity.
Ke zdění budete potřebovat i lepidlo na porobeton a nářadí. Lepidlo na Ytong se tzv. pročesává – před uložením tvárnice se přejede ozubenou stěrkou se šířkou zubu 4-6mm. Úhel by měl být cca 45°. Dál budete potřebovat pilu ocasku a nějaké škrabátko (já jsem si vystačil s rašplí). Dá se zakoupit i speciální náčiní, ale cokoliv má v názvu řetězec „na porobeton“ nebo dokonce „na Ytong“, je automaticky o cca 300% dražší než ekvivalentní předmět. Například pila na Ytong se pohybuje v ceně od 500 Kč výš. Já jsem použil starou pilu ze zahrady a svou práci udělala stejně (i když je pravda, že teďka má zaoblené zuby :-) ). Hodí se také KVALITNÍ vodováha, gumová palice, zednická lžíce, kyblík a míchátko na beton do vrtačky (a samozřejmě vrtačka).
První šár
Nejprve si pořádně rozměřte místnost. Na zemi si tužkou udělejte čáry a „nanečisto“ si vyskládejte celý půdorys z tvárnic. Půdorys si také obmalujte tužkou, ať víte, kam přesně máte porobeton pokládat. Tady platí opravdu více než kde jinde „dvakrát měř a jednou řež“. Bourat křivou zeď a začínat znovu určitě není dobrý začátek.
Namíchejte si lepidlo. Osvědčil se mi postup: naliju trochu vody, přisypu lepidlo, zamíchám a podle konzistence přidám buď vodu nebo směs. Ze začátku dejte vody spíš míň, než víc. Dolít se dá vždycky, ale polívku už zahustíte hůř.
Směs si namíchejte cca na půl kyblíku. To je ideální množství, které se dobře promíchá a zároveň je ho schopná vrtačka ještě utáhnout. Správná konzistence je taková, která připomíná bramborovou kaši. Při pročesávání pod úhlem 45° by se hmota neměla trhat.
Teď budeme pokládat první řádek (tzv. šár). Videoukázka zde (Youtube). Lepidlo naneste na podlahu a nebojte se přidat – přebytek maximálně seškrábnete. Navíc nedoporučuju spolíhat na to, že máte v paneláku rovné podlahy :-).
Po nanesení lepidla na podlahu ho natáhneme ještě na styčné plochy s okolními tvárnicemi, popřípadě na zeď, a tady ho pročešeme. Pak položíme tvárnici a vmáčkneme ji do lože z lepidla. Postupně ji usadíme poklepáváním gumovou paličkou a kontrolujeme vodováhou, jestli stojí rovně a vršek je vodorovný.
Po dokonalém usazení tvárnice můžete lžící seškrábnout lepidlo, co vyteklo ze spár, a znovu ho vmíchat do kyblíku.
Jakmile vyzdíte první šár, nepokračujte a nechte stavbu minimálně 4 hodiny odpočinout. Nezapomeňte, že mezi podlahou a prvním řádkem tvárnic je velké množství lepidla, které potřebuje zaschnout.
Zdění dalších šárů
Další zdění příčky je velice jednoduché a díky velkým pórobetonovým tvárnicím a malé vrstvě lepidla jde velmi rychle.
Lepidlo naneste vždy pouze na jednu ze styčných ploch tvárnic (vetšinou se nanáší na ty, které jsou už součástí zdi) a potom tvárnici položte do lože z lepidla. Přesné usazení proveďte opět gumovou paličkou. Průběžně kontrolujte svislost i vodorovnost tvárnice i celé příčky vodováhou.
Nezapomeňte zeď tzv. svázat – tvárnice překládat přes sebe. Někde jsem četl, že lepidlo na porobeton je tak kvalitní, že se to dělat nemusí, ale moc času navíc to nezabere a máte trošku větší jistotu, že příčka unese i těžsí předměty. Určitě vyvazujte také v rozích, kde se příčky stýkají. Postup je taky trošku vidět na výše uvedeném videu.
Až se dostanete ke stropu, co nejpřesněji nařežte tvárnice tak, aby vznikla minimální mzera. Ta se nakonec vypění montážní pěnou. Je lepší nízkoexpanzní pěna, která je sice dražší, na rozdíl od klasické se dá aplikovat i hadičkou vzhůru. Zvlášť u stropu tuto vlastnost oceníte. Celkem pěkně je postup vidět na fotkách od profíků (akorát s dosržením takového časového plánu nepočítejte ani v případě, že si sami nezatlučete ani hřebík a všechno si necháte udělat od firmy :-) ).
Zárubně a průchody
Zeď samozřejmě není kompaktní a je potřeba někudy procházet mezi místnostmi. Varianty jsou dvě – buďto necháte ve zdi průchozí otvor bez dvěří nebo vezdíte zárubně.
V našem případě jsme počítali s dvěma průchody (z nichž jeden bude následně doplněn o granýž a zásuvné dveře) a jedněmi zárubněmi.
Zárubně většinou nekoupíte přímo v potřebném rozměru (7,5 cm), ale o něco větší. To vůbec nevadí, protože kromě tvárnic bude na příčce ještě z každé strany vrstva lepidla s perlinkou a štukové omítky (fajnovky). Tloušťka zdi nám tak o několik mm ještě naroste.
Před zazdíváním je potřeba zárubně vypodložit a zapřít tak, aby stály absolutně vzpřímeně a spodní i vrchní hrana byly vodorovné. Tyto vlastnosti kontrolujeme vodováhou. Zapření a vzepření se provádí pomocí dřevěných latí, podrobněji je popsáno třeba tady.
Po přípravě zárubně zazdíme tak, že tvárnice nasouváme co nejvíc dovnitř. Moc na ně ale netlačíme, abychom nezdeformovali ne zrovna pevný plech.
Po techlologické přestávce, kdy příčka už stojí a lepidlo je zatuhlé můžeme zárubně vypěnit montážní pěnou (lepší je nízkoexpanzní, ale hadička musí být na konci vloná, aby se dala vmáčknout do úzké škvíry mezi příčkou a plechem zárubní). Ještě před tím znovu zkontrolujte vodorovnost a svislost, popřípadě zárubně vyrovnejte do potřebné polohy pomocí klínků.
Průchody bez zárubní se dělají jednorušeji – prostě v místě průchodu nezdíme. Důležité je, abychom dodrželi svislost okrajů průchodu. Na překlad můžeme buďto použít speciální překladové tvárnice, nebo klasické tvárnice, které podepřeme železným profilem.
Já jsem volil T-profil, na který jsem posadil tvárnice s předem vyfrézovanou drážkou. Pokud byste přemýšleli nad širokým U-profilem, zvolte raději dva profily L po obou stranách překladových tvárnic. Porobeton hodně absorbuje vodu, která může dovzlínat až do U-profilu, kde se pak usadí a profil začne korodovat. Po pár letech by se vám mohly na stěně začít dělat rezavé fleky. S tím samozřejmě souvisí také to, že veškeré žlezo bez speciální povrchové úpravy (např.pozink) je dobré před použitím natřít aspoň základovou barvou.
Pokud děláte příčky ze sádrokartonu, tady je jeden velmi zajímavý nápad na posuvné dveře, zajíždějící do příčky.
Luxfery
Luxfery jsou skleněné cihly, které asi každý z nás zná. V minulosti byly používané jako skleněné stěny na spoustu objektů a pokud je máte například ve společných prostorách panelového domu, při zateplování je to první věc, která jde pryč. Kromě toho jsou také zajímavou volbou pro ozvláštnění interiéru. Hodí se na místa, kde bychom uvítali prostup světla, ale zároveň nemůžeme použít klasické okno. V dnešní době se navíc dají sehnat různé barevné odstíny, čirost a vzory (př. zde).
Pokud se pro luxfery rozhodnete, budete potřebovat distanční plastové křížky (které vymezují stejné vzdálenosti mezi skleněnými cihličkami, z vnějších stran mají destičky, díky kterým se stěna automaticky vyrovná a po zatvrdnutí je jednoduše třeba šroubovákem ulámete), vlastní tvárnice a speciální maltu (vetromalta) s příměsí nějaké plastické hmoty.
V našem případě jsme byli omezeni místem i v případě luxfer a tak došlo pouze na jeden řádek nade dveřmi. Protože nebyla vyžadovaná žádná zvláštní pevnost a malta pro pojení luxfer je poměrně drahá, umístili jsme cihličky do lože z lepidla na porobeton. Vzdálenosti mezi tvárnicemi jsme vyložili plastovými křížky s ostřihnutou přebytečnou nožkou (která by za normálních okolností vymezovala prostor mezi tvárnicemi v nižší řadě) a prostor mezi vlastními luxferami jsme vyplnili vetromaltou. Má výbornou bělost, takže pokud uděláte výplň pořádně a zvenčí ji uhladíte, není třeba mezery spárovat (nebo se dají vysárovat opět vetromaltou). Horní část luxfer jsme opět „namazali“ lepidlem na porobeton a následně pokračovali ve vyzdívání ytongem.
Pokud se rozhodnete z luxfer stavět větší plochu, je dobré do každé 2. – 3. spáry vložit kulatinu, která zajistí lepší odolnost příčky proti „vyvalení“. Najednou stavějte maxilmálně 6 pater a potom nechejte dostatečně dlouhou dobu (klidně den) pro kvalitní vytvrdnutí malty.
Nelíbí-li se Vám velké mezery mezi tvárnicemi, na trhu je také řešení Block Lock, kdy lepíte jednotlivé tvárnice pomocí speciálního (dost drahého) tmelu na tenké plastové lišty. Ukázka třeba zde skoro na konci článku.